Mantrailing Pelhřimov

/ Výchova a výcvik psů ve specializaci mantrailing probíhá v K-9 výcvikovém centru ve Starým Pelhřimově a v okolí Pelhřimovska /

Skupinový výcvik psovodů se psy je min. 1x v týdnu a při pokročilém tréninku min. 2x v týdnu, jinak každý psovod by měl cvičit dle rozsahu výkonnosti psa denně v různém časovém sledu. Cena za lekci tréninku je 300 Kč. Trénink trvá cca 1,5 - 2 Hod. dle počtu přihlášených účastníků. Min. počet je 5 účastníků na trénink.

Úvodem:

Pohřešování a hledání osob náleží k všedním dnům policie. Ročně se jenom v České republice pohřešuje přibližně 6000 lidí, z nichž sice většinu tvoří útěky z dětských a diagnostických ústavů a větší část pohřešovaných lidí je nalezena nebo se vrátí sami zpět, ale je ještě mnoho případů, kde je nutné pro nalezení ztracené, nebo pohřešované osoby využít všech dostupných prostředků. Při běžných metodách pátrání se při těchto událostech zpravidla používají i psi. Ti spolehlivě používají svůj skvělý čich a svou schopnost jistého pohybu i v těžkém terénu.

Doposud se používají většinou psi, stopaři, kteří jsou vycvičeni na prohledávat ploch, resp . psi vhodní pro vyhledávání v horském terénu a „služební“ stopaři. Zatím co stopařský pes v současném pojetí (angl. termín tracking) musí přesně sledovat stopu a vyhledávat i předměty na stopě, většinou se orientuje podle konkrétních pachových stop, které se nalézají přesně v místě, kudy se pohřešovaná osoba pohybovala a sleduje tak, např. i narušenou půdu, zůstává co nejblíže stopě, pátrá pes pro plošné vyhledávání s vysokým nosem po lidech, při čemž hlásí každou živou osobu, která se v prohledávané oblasti vyskytuje. Problematický je ale tento způsob vyhledávání, pokud se musí pracovat na silně frekventovaném (kontaminovaném) nebo ve městském terénu.

Co je vlastně Mantrailing?

Koncepce Mantrailingu tak, jak je dnes používána, pochází z Ameriky kde se stala jedinečnou, specializovanou a úspěšnou vyhledávací prací se psem. Bohužel po jejím znovuobjevení v Evropě nabyla tato koncepce, především v Německu módního trendu a pojmy jsou zčásti špatně používány a stále znovu v souvislosti s koncepcí trackingu (klasického pojetí stopařské práce) zaměňovány. V USA jsou tyto pojmy a související pracovní postupy jasně definovány. Principielně jsou známy 3 typy vyhledávacích prací podle způsobu práce se psem:

1. Tracking – klasické sportovní a záchranné stopování podle metodiky IPO
2. Air Scenting – vyhledávání osob jehož základem je práce vysokým nosem, práce s individuálním pachem hledané osoby
3. Mantrailing - práce na lidské stopě využívající individuální pach hledané osoby

Tracking je stopařská práce psa s nízkým nosem, kde pes pracuje co nejblíže trasy skutečného pohybu hledané osoby (odpovídá klasické sportovní práci na stopě). Tracking je podle AKC, americké kynologické společnosti, považován za druh sportu, a jsou pro něj využívána prakticky všechna plemena psů.
Air Scenting je práce založená na pachu z ovzduší (větru), která odpovídá sice prohledávání ploch, nebo vyhledávání v horském terénu, ale je založena na vyhledávání individuálního pachu 

Mantrailing je volné vyhledání ztracené osoby podle jejího individuálního pachu. Jde o to, aby se Tracking a Man-trailing braly jako dva různé pojmy, které nelze zásadně zaměňovat. U Mantrailingu sleduje pes individuální pachovou stopu zcela určitého člověka. Při tom je na jeho vůli, jak tuto pachovou stopu sleduje. Může se při tom držet poblíž stopy, nebo dokonce i přímo na stopě, anebo pracovat několik set metrů od ní, podle povětrnostní situace, terénu a individuálních předností daného psa. Je schopen sledovat tuto stopu v každém terénu, ve městě a to i ještě za několik dnů, v extrémních případech dokonce i týdnů (toto platí většinou pro plemeno bloodhound). Protože sleduje konkrétní individuální pach, může rozeznávat tímto způsobem (Scent discrimination) u každé osoby jeho specifický individuální pach a většinou nemá žádné problémy, takto pracovat i na silně kontaminované půdě.

Individuální pach

Individuální pach konkrétního člověka vzniká na základě bakteriálního rozkladu odumřelých buněk lidského těla a následné tvorby plynů. Každý člověk má tento pach stejně jedinečný, jako otisk prstu nebo kombinaci DNA v jádrech buněk. Tento pach nelze změnit, nebo překrýt ani výživou, ani změnou vnějšího prostředí.

Individuální pach nemůže být zaměněn s pachem těla dané osoby. Pach těla je výsledkem tělesné hygieny, nečistot, stravy, nebo silné tělesné aktivity. Pach těla může být smytý nebo překrytý, zatím co u individuálního pachu toto není nikdy možné. Lidské tělo je tvořeno značným počtem buněk. Tyto buňky nepřetržitě odumírají a jsou nahrazovány buňkami novými. Šetřením a výzkumem bylo zjištěno, že za minutu odpadne z těla přibližně až 50 milionů buněk, jak individuálně, tak i ve formě shluků buněk Tyto odumřelé buňky (anglicky Rafts) jsou bakteriemi rozkládány a uvolňují plyn se specifickými vlastnostmi, které pes dokáže rozlišit. To je základem toho, co obecně nazýváme individuálním pachem. K tomu rozdíly v životním prostředí jako je kultura, strava, osobní hygiena, prostředky péče o tělo, koření do potravin, atd., dělá komplexní pachovou stopu každé osoby rozdílnou a jedinečnou.

Jak zasahuje tento individuální pach do prostředí?

Vzduchová vrstva přímo u těla je ve srovnání s okolním prostředím teplejší a méně hustá. Protože teplý vzduch má tendence stoupat nahoru, vzniká průvan, který začíná u nohou a stoupá nahoru, přibližně 45 cm nad hlavu, kde se začne ochlazovat. Tento pohyb vzduchu dosahuje rychlosti až 35 metrů za minutu. Při nízkých teplotách bude tento tah vzduchu vyšší. Pozoruhodné je, že tento pohyb vzduchu podél těla není zásadně ovlivněn pokrytím těla. Naopak, mnohdy tento efekt oděv dokonce umocní, zatímco teplý vzduch aktivně stoupá do výšky a do okolního prostředí. Odumřelé buňky, které jsou od těla odpuzeny, jsou tímto proudem vzduchu vynášeny nahoru. Tyto mikroskopické malé částice se skládají jak z jednotlivých buněk, tak i chuchvalců, shluků buněk.

Jejich parametry odpovídají skoro parametrům plynu a chovají se v prostředí také podobně. Jsou vynášeny proudem vzduchu nahoru a "prší" dolů, jakmile se vzduch ochladí. Kde tyto částice na půdu spadnou, závisí na celkové hmotnosti těchto převážně kožních částic, rychlosti pohybu osoby, větru a proudění vzduchu v prostředí. Všechny tyto faktory mají vliv na pachovou stopu. Od doby, kdy tyto částice od těla odpadnou a začínají cestovat v proudu vzduchu, jsou rozkládány bakteriemi, které produkují plyny. Znamená to, že všechny odumřelé částice vytváří spolu s bakteriemi, mrak plynu, který obklopuje každého člověka. Bakterie usazené na odumřelých částicích, ji používají pro svou výživu a produkují plyny nepřetržitě.

Pokud se tyto částice ještě vznáší ve vzduchu tvoří plynový mrak, který nazýváme pachový tunel (airborne scent). Bakteriální rozklad je ovlivňován hlavně venkovní teplotou a vlhkostí vzduchu. Doba bakteriálního rozkladu je ovlivněna prostředím. Toto rozhoduje, jak dlouho budou tyto plynné substance k dispozici a z toho vyplývá i jak dlouho bude pachová stopa pro psa identifikovatelná. Například to znamená, že bakteriální rozklad za velmi slunečného dne je silně redukován ( pach je „vypálený“). Jak slunce zapadá a teplota klesá, zvyšuje se vlhkost a bakteriální rozklad je opět aktivován. Pachová stopa je pro psa opět lépe vnímatelná. Jsou ale ještě další faktory, které ovlivňují pachovou stopu a její použitelnost pro psa. Když odumřelé částice tělo opustí a bakterie začnou s procesem jejich rozkladu, mohou se okolní podmínky a poměry pozměnit, což spolurozhoduje, jak úspěšně pes může stopu sledovat. Toto je velmi účinně demonstrováno, když proud větru a víření vzduchu, částice těla ze stopy odvane a jen málo jich zůstane na místě tam, kde osoba skutečně běžela. Pes bude pak stopu sledovat daleko, několik mnoho metrů od skutečné stopy a to tam, kde křoví a porost odumřelé částice těla zastavilo.

 Hlavní faktory, které pachovou stopu ovlivňují jsou:

Vítr - nese částice těla ze stopy po směru větru.
Teplota - přímo ovlivňuje rychlost bakteriálního rozkladu. U extrémně vysokých teplot je bakteriální aktivita silně zabrzděna, nebo dokonce i zastavena. To zapříčiňuje, že pes má méně pachových molekul k dispozici. Nízké teploty mají tentýž efekt. Jakmile teplota opět stoupá, je proces rozkladu opět aktivován a pachová stopa je zesilována. Ideální teplota pro práci na pachové stopě leží někde uprostřed. To ale nejsou všechny omezující faktory, které ovlivňují množství molekul pachu. Pak by bloodhoundi mohli sledovat stopu jen tehdy, když panují tyto ideální podmínky. To však není pravda. Psi jsou schopni sledovat pachovou stopu i při velmi extrémních podmínkách a i po velmi dlouhé době.

Déšť - mírný déšť může pachovou stopu zesílit, protože vlhkost podporuje bakteriální aktivitu. Protože složky pachové stopy jsou ve stavu olejnatém a plynném, jsou silným deštěm částice těla odnášeny z aktuální stopy. Dlouho trvající silné deště velmi naruší pachovou stopu a je obtížnější, ale ne nemožné, pro psa, stopu sledovat. Čas bakteriálního rozkladu začíná, jakmile částice těla od těla odpadnou. Když je stopa čerstvá, je pachová stopa sice výrazná, ale slabá a nestabilní, je ale postupně zesilována. Je známo, že bloodhoundi mohou úspěšně sledovat stopy staré 5, 10, 15, nebo i více dnů. Každý případ je odlišný a závisí na podmínkách prostředí.

Terén - také terén má velký vliv jak a kde pes pracuje. Ve městě panují jiné poměry, než na volné zemi, na rovině zcela jiné než na horách. Pachové částice se pohybují na základě termiky u paty svahu, nebo při ochlazení opět nahoře, voda drží a váže na sebe pachy, pachy sedí v příkopech a potocích. Všechny faktory, které mají vliv na způsob práce, které poznáme, musíme správně interpretovat, chceme-li mít v této práci úspěch. Takto vysvětlenou teorií pachu – nyní můžeme usuzovat, jak asi může pes rozeznávat jednotlivé osoby, nebo sledovat individuální pachovou stopu.
Jak ale vysvětlíme psovi, aby hledal konkrétní určitou osobu? Používáme k tomu pachový předmět, což je prakticky pátrací, identifikační fotografie pro psa.

Co ale je pachový předmět, případně, co může být použito jako pachový předmět? Je to vcelku snadné, použito může být prakticky všechno, co s hledanou osobou přišlo do kontaktu. Nejlépe, když se jedná o pachový předmět, který hledané osobě přímo patří a je pokud možno pórovitý. Je vhodná např. část používaného oděvu, optimálně nošená v horní části těla, nebo prostěradlo, na kterém spal, přímo brané z postele, pyžamo.

Co může být ještě použito? Prakticky všechno! Zubní kartáček, umělý chrup, nedopalek cigarety, klíče od auta, šperky, prstýnky, sponky do vlasů, použitý i papírový kapesník, vlasy, tělní tekutiny, žvýkací tabák, stěr z volantu, šaty oběti znásilnění (z nichž se nejprve eliminuje pach oběti) nebo jiné věcí se kterými hledané osoby přišli do kontaktu. Jen pro příklad: klika, nadokenní římsa, registrační pokladna, osobní předměty oběti, které byli dotčeny. V tréninku pak musí být všechny tyto předměty průběžně používány. Potom je možno úspěšně prokazovat také před soudem, že takový předmět osoba používá a pes podle ní umí pracovat.

Zdroj:

 Info: IBHA vedoucí lektor výcviku L. Satora a Centrum praktické kynologie K-9 TRAINING – instruktor výcviku Vojta Maurer