Každý pes je jedinečný.

Nejsem stařec bilancující na sklonku života, nepotřebuji brýle, plíny ani kardiostimulátor, nejsem majitelem jatek ani obchodu se zeleninou, ale jsem bez roku čtyřicet let chovatelem německých dog, dvacet let poradcem chovu, bezmála dvacet let mezinárodním posuzovatelem exteriéru tohoto bezesporu náročného plemene a letos třicet let veterinářem pro vnitřní nemoci psů.

Měl jsem možnost a mnohdy tu čest navštívit desítky chovatelů v pravém významu tohoto slova, stovky majitelů a hovořit s nimi, rukama mi prošly tisíce klientů. Stejně jako kolegyně Dvořáková (Svět psů 3/2012 Barfování? Děkuji, už ne.) jsem toho viděl dost, abych dospěl k názoru, že nebudu pohodlný svým klientům vysvětlovat důležitost preventivní výživy jejich psů. Vysvětlovat jim fakt, že výživa by měla zohledňovat individuální nároky a potřeby toho kterého jednotlivce, a ač neodsuzuji kvalitní průmyslovou stravu, je nutné, aby si uvědomovali, že při nejlepší vůli není průmyslová strava schopna všechny tyto nároky plně akceptovat a uspokojovat. Civilizační stres se projevuje i v chovu psů stejně jako před revolucí, i více než dvacet let po ní se dennodenně setkávám v ordinaci se psy, kteří trpí úpornými kožními problémy, záněty zvukovodů, poruchou imunity.

Přibylo obézních pacientů, dogám se tlapy rozjíždějí obdobně jak před dvaceti lety, dochází k torzím žaludku, o kterých stále nevíme kdy a proč, přibývá torze sleziny. I když pochovávám některé dogy až v deseti či dvanácti letech, napříč Evropou se dogy stále dožívají průměrného věku šest a půl roku. Psům různých plemen praskají kolenní vazy, mají artrózu, dysplazii loktů, ani dysplazii kyčlí se stále nedaří vymýtit. Kortikoidy jsou běžnou součástí receptur ušních roztoků a emulzí stejně jako kožních mastí. Jsou vymýšleny stále nové, protože na staré vzniká rezistence. Setkávám se s nádorovými procesy, o kterých nás škola neučila, syndromem bakteriálního přerůstání střeva. Nejsou vzácností pacienti trpící cukrovkou, feny nehárající a nezabřezávající, feny vstřebávající své plody, psi trpící neurózou či různými fobiemi. Civilizační stres se projevuje pochopitelně i v chovu psů!

Není jen jedna cesta.

Nikdy jsem neodmítal využití průmyslové stravy v chovu, ale nikdy se nestala jedinou a samospasitelnou v mé praxi. Dovoluji si tedy trochu polemizovat s kolegyní Dvořákovou, aniž bych snižoval její vlastní přínos na poli výživy psů a zpochybňoval její roli v této oblasti. Je neoddiskutovatelnou pravdou, že díky výzkumu solidních firem, zabývajících se průmyslovou výrobou krmiv, pokročily naše znalosti o potřebách psů na vyšší úroveň. Myslím si však, že právě veterináři by neměli být pohodlní. Mnohdy nelze
potřebu jedince vyřešit sáhnutím do regálu a zůstat v „pohodlí“ své značky.

Dieta mých psů.

Zelené dršťky, vemeno, telecí žebra, vepřová kotleta, kuřecí krky, ryby, vejce, zelenina, kvalitní tvaroh, poctiví jogurt i kozí mléko jsou stále nezbytnou součástí diety mých psů. Stejně jako dříve i dnes jsou naši psi ověnčováni tituly nejvyššími a jsou konkurenceschopní, feny zabřezávají, mají plné početné vrhy, které samy odchovávají. Štěňata nejsou šílená z předložené kosti, nemají žádné křeče čelistí, krvavé dásně, ani nejsou vyčerpaná hlídáním své kořisti. Přirozeně si budují své postavení v hierarchii smečky, aniž by v budoucnu měla potřeby konzumovat věci či předměty více či méně nekonzumovatelné – hadry, kamení, listí, trus různých živočichů atd. Jsou socializovaná a vždy ochotna upřednostnit hru s pánečkem před kusem flákoty či miskou hnědých bobků. Ano, dostávají a umějí přijímat granule, nabyvatel se musí rozhodnout sám, jaký způsob výživy pro svého psa zvolí.

Je pes všežravec?

Ještě před pětadvaceti lety bychom těžko hledali někoho, kdo by pochyboval o tom, že pes je masožravec. I když vědecké důkazy řadí psa mezi masožravé mrchožrouty (na rozdíl od koček, které jsou skutečnými obligátními masožravci), je krmivářským průmyslem nastolována otázka, zda přece jenom není pes všežravec. To proto, že rostlinná bílkovina a sacharidy jsou podstatně levnější než bílkovina živočišná. Laická veřejnost je polarizována na dva tábory, jeden striktně pohrdající čímkoliv průmyslovým, druhý striktně pohrdající čímkoliv přírodním… Jako vždy pravda bude někde uprostřed. A bohužel veterináři nemusí být vždy nejlepším zdrojem informací k tomuto tématu. Při vší úctě k vysoce erudovaným odborníkům v různých oblastech veterinární medicíny, v oblasti výživy jsme většinou schopni doporučit tu či onu průmyslově vyráběnou stravu. Kolik z nás umí na přání klienta sestavit vhodnou krmnou dávku? Chovatelé jsou v této otázce často daleko více v obraze než ošetřující veterináři. Zůstanu tedy u našeho poslání – řešit nemoc: kolik z nás umí sestavit vhodnou krmnou dávku například pro psa s onemocněním srdce?

Sáhneme ke komerční dietě h/d. Ta má ale extrémně nízkou hladinu sodíku. U psa v raném stadiu srdečního selhání může extrémní omezení hladiny sodíku nadělat více škody než užitku. Množství taurinu a karnitinu je výrazně nižší než různými studiemi ověřené terapeutické dávky a bohužel tato dieta neobsahuje žádné Omega 3 mastné kyseliny, jejichž pozitivní účinek při onemocnění srdce je vědecky dokázán! Proč jsme ochotni přesvědčovat majitele psů, že bez používání průmyslové stravy svého psa systematicky zabíjejí?

Množství jednotlivých složek potravy, která uvádí často citovaná americká norma NRC (National Research Council), představují pouze základní hodnoty postačující k uspokojení minimálních potřeb psa (tzv. záchovné dávky) nutných pro přežití. Chceme, aby náš pes přežíval, nebo aby žil? Představa, že krmivo, které odpovídá požadavkům normy, je ve všech směrech pro psy postačující, je velmi naivní a scestná. Jednotliví psi, byť patří do stejné velikostní a věkové kategorie (například sourozenci z jednoho vrhu), mají individuální genetickou výbavu, liší se úrovní hormonální aktivity, jednotlivými biochemickými pochody svého těla, metabolismem, a tedy i nutričními potřebami.

Zdravý selský rozum.

Jsem proti tomu, abychom u chovatelů a majitelů psů navozovali pocit, že bez vysoké školy, desítek aktuálních tabulek a kalkulačky nejsou schopni adekvátně nakrmit svého psa. Kouzelná formulace „kompletní a vyvážená“ dieta mnohdy chovatelům svazuje mysl i ruce. Svým klientům vždy radím, aby zapojili zdravý selský rozum! Vždyť podle tohoto principu nestravujeme sebe ani naše děti, a na těch by nám mělo v první řadě záležet! Kdo z nás má jaké povědomí o potřebě bílkovin, tuků a třeba vápníku u kojence, školáka či puberťáka? A přece nám naše děti rostou, jsou hravé, zdravé a zlobivé. Díky za to! Ale to je jiné téma a srovnání může pokulhávat. Co je to kompletní a vyvážená strava? Vždyť věda a výzkum neustále mění obsah této formulace. Do 70. let minulého století jsme nezahrnovali do kompletnosti například taurin, do 90. let vitamin C, do počátku nového století Omega kyseliny.

Staří praktičtí chovatelé zařazovali do diety svým psům červenou řepu, ořechy, borůvky nebo kopřivu dávno před mnohdy rádoby holistickými výrobky krmivářského průmyslu. Ani dnes není spojení kompletní a vyvážená naplněno! Možná za pět, možná za deset let zjistíme, že bez toho či onoho komponentu není dieta psa vyvážená a kompletní… O vyváženosti a kompletnosti v hranicích dnešního poznání mluvme v řádu týdnů. Organismus psa má řadu účinných mechanismů, jak účelně s přijatými živinami hospodařit! Dietní nedostatky se neobjevují přes noc, ale rozvíjejí se dlouhou dobu soustavně špatnou výživou.

Obohacení je prospěšné.

Jeden z nejrozšířenějších mýtů, šířených výrobci a distributory průmyslových krmiv, tvrdí, že jakékoliv obohacování tohoto krmiva je škodlivé, protože narušuje vyrovnanost a kompletnost. Obohacení granulí čerstvým masem, zelenou dršťkou, jogurtem, zeleninou či ovocem je prospěšné, neškodné, zdravé a většinou psů velmi vítané. Můžeme tak psovi dodat komponenty, které s vysokou pravděpodobností v granulích obsažené v dostatečném množství nejsou anebo kvůli zpracování ani nemohou být. I do té nejkvalitnější průmyslové stravy je možné a velmi často nezbytné doplňovat potřebné nutriční látky. Zákaz platí snad pouze pro vitamin D, jinak nesleduje v první řadě zájem psa, ale především zájem firmy, distributora, případně pohodlí majitele. Kolika dogám se vytáčejí tlapy pouze a jenom proto, že veterináři zakázal jejich majiteli přidávat ke kompletnímu krmivu vápník. Majitel poslouchá, vždyť kdo jiný by mu měl poradit lépe než veterinář? Bohužel…

Pestrost a adresnost.

Strava musí být pestrá a musí vyhovovat tomu kterému jedinci! Nepovažuji za nutné dogmaticky dodržovat to či ono, případně témûfi nábožně dodržovat tam či onde publikované dietní plány. Někteří psi nesnášejí zeleninu, potom tedy využijí kvalitní tabletové doplňky. Někteří psi nesnášejí kosti, potom využiji kostní moučku a jiné doplňky. Není důvod nevyužít kvalitní průmyslovou stravu třeba v době dovolené či výstavy. Nemusíte se bát dávat svému psovi mléko, když ho miluje a jeho trávicí trakt mléko zpracuje. Pokud pes nesnáší stravu syrovou, není důvod mu ji tepelně neupravit. Ne každý má čas, peníze nebo obětavost svému psovi chystat přírodní dietu, vždyť určitá skupina lidí nemá ani čas uvařit sama sobě, ať tedy krmí průmyslovou stravou. Snažme se však jednotlivým klientům vysvětlit, co je to kvalitní průmyslová strava a co je to kvalitní přírodní strava.

Může být potom otázka, zda dělá pro svého psa lépe člověk, pro kterého: „barfování znamená nákup laciné mražené mleté směsi masných odpadů zvané maso, doplněné nastrouhanou mrkví, řepou nebo jinou zeleninou…“, nebo člověk, který nakoupí v supermarketu ochucenou rýži kukuřici s kuřecím peřím v barevném lákavém pytli. I reklama renomovaných značek upozorňuje, že krmivo je konzervováno vitaminem E.

To zní dobře, už ale neupozorňuje chovatele, že jde o syntetickou formu vitaminu E – dl-alfa tokoferol, který má pro organismus psa velmi špatnou biologickou dostupnost. I renomované firmy, patřící na našem trhu k nejdražším, používají ke konzervaci BHA neboli butylhydroxyanisol, přestože může způsobovat alergie. Podle některých studií může být i příčinou vzniku rakovinného bujení trávicího traktu nebo zesiluje karcinogenní účinky jiných karcinogenů. BHT neboli butylhydroxytoluen je jedním z nejpoužívanějších potravinářských emulgátorů, který zabraňuje žluknutí tuků a olejů. Pro zdraví má podobné účinky jako BHA.

Může mít toxické účinky na některé orgány, například játra, plíce, ledviny. Značná část průmyslových krmiv je obohacována o vitamin K3 – menadion, opět jde o syntetickou formu vitaminu K, která je v lidském potravinářském průmyslu zakázána, protože vede k poškození zdraví a úmrtí lidí. Nemám potřebu chutnat tyto granule, stejně tak jako nemám potřebu konzumovat hranolky někde ve fastffoodu. I když je v granulích malé a údajně bezpečné množství těchto chemických konzervantů a syntetických látek, měli bychom se zamyslet, co by toto malé množství podávané v každé krmné dávce, každý den a případně celý život mohlo se zdravím psa udělat...

Nedivme se tedy, že jsou chovatelé a majitelé, kteří hledají pro svého psa alternativu. A pokud se pro ni rozhodnou, nebuďme pohodlní, ale buďme jim nápomocni! Snažme se zjistit, co konkrétnímu psovi vyhovuje nejlépe. Vracíme se k tomu, co jsme si řekli v úvodu: Každý˘ pes je jedinečný a má své individuální nároky a požadavky. Je na zvážení každého veterinárního lékaře, jak bude informovat majitele o problematice vhodné výživy pro jejich miláčky. Respektujme je a respektujme se! Nebuďme distributory, ale veterináři! Nevím, zda se ještě někdy narodím. Nejsem si jist, zda bych se chtěl narodit jako pes. Co však vím jistě, tak pokud by se tak stalo, nechtěl bych být krmen jako kosmonaut.

Autor: MVDr. Milan Šťourač, CSc., časopis SVĚT PSŮ, vydání 5/2012